Život není romantický příběh

3 týdny ago e-cvns.cz Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Život není romantický příběh

Do dospělého života často vstupujeme s naivními představami o partnerském životě. Jsme přesvědčené, že my, na rozdíl od rodičů nebudeme dělat chyby, vždy se místo hádky rozumně domluvíme a rozhodně si najdeme někoho, s kým budeme mít hodně společného. Ale skutečnost nás nakonec zaskočí.
dívka u kolejí
Když jsme zamilované, nevidíme, neslyšíme a věříme, že to, co se nám zatím trochu, na něm nelíbí, podaří se nám časem obrousit a změnit.
Jeho chování nám přijde normální, protože jak známo, vybíráme si protějšek, který v nás vyvolává pocit domova. Ale my si to neuvědomujeme.
Jsme zvyklé přijímat od sourozenců různé výsměšné poznámky, a protože rodiče to berou za vtipné, přijímáme bez řečí totéž i od něj.
Přijde náš vysněný den. Slova já a ty přejdou ve slovo my.
Jsme šťastné, ale jen do chvíle, kdy přijdou první kritická slova. A to na veřejnosti. Jsme zaskočené, když před známými se dozvídáme, že se sice oženil, ale mohl si vybrat nějakou s menším zadkem.
Později umí s úsměvem nám vpálit, že co se čertíme, když je to pravda. Ať se na sebe podíváme.
pár afričanů
Ano, nemáme postavu modelky, ale on také není žádný Delon.
Chceme odejít, ale naši, ne jeho rodiče se ho snaží omlouvat. Prý si musí zvyknout na manželství. Je to už víc jak rok a on ještě není zvyklý?
Našim rodičům říká, že by nás chtěl reklamovat a oni se tomu smějí jako povedenému vtipu. Občas před nimi prohodí na naši adresu urážku a jediný, kdo se ozve, jsme my. Od všech přítomných jsme v tu chvíli označené za semetriku.
A protože on vidí, že nemáme zastání, rozjíždí svou kariéru tyrana.
S radostí si vybírá lidi, na kterých nám záleží, aby před nimi do nás nějak kopnul. Dokonce před jeho rodiči nás uráží tak, že naše obrana je jeho matkou označena za lež.
Lže o nás tak bravurně, že cokoli řekneme, je pro každého chabý pokus obrany, kterému stejně nevěří.
Není to tak, že bychom byly pod neustálou palbou jeho tyranie. Ne. Často se prezentuje jako skvělý muž, který nás ochotně odveze k lékaři, jede s námi na výlet, odnáší těžké tašky s nákupem z auta, ve společnosti je úžasným bavičem, který ale po nás občas hodí okem a sleduje, jak dopíjíme první skleničku a vesele pronese: „To ti stačí, miláčku, zase by ses opila a víš, co pak dokážeš!“ My sedíme vytřeštěné a pátráme v paměti, ale ostatní už se baví historkou, která se udála před X lety a byla jediná.
Na konci večera nám galantně pomůže do kabátu a s rukou kolem našich ramen nás odvádí domů.
Další týden se chová tak, že naše myšlenky na odchod jsou pryč a uvěříme (pokolikáté už), že vše špatné je za námi. Přemýšlíme a v duchu jeho chování omlouváme.
On nás dovedně vmanipuloval do stavu, kdy hledáme chyby u sebe. Přemýšlíme, jak se vyvarovat situací, kdy nás na veřejnosti zesměšňuje, protože my jsme ty, co to zavinily.
Dokážeme takového člověka opustit? Vždyť nám vsugeroval pocit, že bez něj jsme zcela bezmocné a neumíme se o sebe postarat.

Život není romantický příběh
Ohodnoťte příspěvek